Vývoj definice pojmu „projektová výuka“:
Definice pojmu "projektová výuka" (popř. projektové vyučování, projektová metoda, výchovně vzdělávací projekt, projekt apod.) se stále vyvíjí a upřesňuje. Definice a dělení projektů se liší různými pohledy autorů.
Uvádím několik příkladů vymezení, rozdělení či srovnávání tohoto pojmu
Jednu ze starších definic uvádí O. Chlup v Pedagogické encyklopedii z roku 1939
(str. 467 – 8). Předkládám její zkrácenou a upravenou verzi:
„ Projektová metoda organisuje učebnou látku jako řadu projektů neboli učebních celků, jež by upoutali žáka svým konkrétním cílem. Žáci pracujíce na provedení projektu získávají určité vědomosti a dovednosti, jež jsou pak vlastním účelem učení a projekt sám se stává jen prostředkem k tomuto účelu. Každý projekt staví žáka před řadu otázek neboli problémů, soustřeďujících se k téže jednotící idei. Projekt přetvořuje život školní.
Projektová metoda má svůj základ v koncepci pragmatické filosofie J. Dewey (zkušenost je základem poznání).
Projekt nepředkládá látku ve formě slovních formulací k memorování, nýbrž přináší podmínky, za nichž žáci zkouší svou podnikavost, rozhodování, aktivitu. Právě jistý stupeň nesnadnosti, jisté množství překážek, má v projektech udržet žákův zájem. Tam, kde jsou překážky, začíná myšlení. Projektem usiluje se o těsnou souvislost myšlení a praxe. Zdůrazňuje se zřetel k žákově aktivitě a aktualizací poznatků odstraňuje se přemíra učebné látky vedoucí k vytvoření nějakého výrobku, výtvarného nebo slovesného produktu.
Otázka rozsahu usuzuje se různě:
velké projekty (mezipředmětové, trvající dny až týdny)
projekty drobné
V Pedagogickém slovníku J. Průchy z roku 2001(str. 184) se můžeme dočíst o tom, co je to projektová metoda:
„ Je to vyučovací metoda, v níž jsou žáci vedeni k samostatnému zpracování určitých projektů a získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním. Vychází z pragmatické pedagogiky a principu instumentalismu. Podporuje motivaci žáků a kooperativní učení. Projekty mohou mít formu integrovaných témat, praktických problémů ze životní reality nebo praktické činnosti vedoucí k vytvoření nějakého výrobku, výtvarného nebo slovesného produktu.“
Některé další definice:
„Projekt jest určitě a jasně navržený úkol, který můžeme předložiti žáků tak, aby se mu zdál životně důležitý tím, že se blíží skutečné činnosti lidí v životě." (Valenta,1993)
„Projekt je specifický typ učebního úkolu , ve kterém mají žáci možnost volby tématu a směru jeho zkoumání, a jehož výsledek je tudíž jen do určité míry předvídatelný. Je to úkol, který vyžaduje iniciativu, kreativitu a organizační dovednosti, stejně tak jako převzetí odpovědnosti za řešení problémů spojených s tématem.“ (Kasíková, 2001, str.49)
„Projekt je úkol nebo série úkolů, které mají žáci plnit – většinou individuálně, ale někdy i ve skupinách. Žáci se mohou často více méně sami rozhodovat, jak, kde, kdy a v jakém sledu budou úkoly provádět. Projekty mívají zpravidla otevřenější konec než samostatné práce.“
(Petty, 1996, str. 213)
V knize F. Singuleho Americká pragmatická pedagogika z roku 1990 (str. 182) můžeme nalézt Kilpatrickovo srovnání běžné výuky a jeho moderní teorie učení. Uvádím základní rozdíly:
učení z knih - chování žáků jako součást procesu
učení se slov a výroků druhých učení
odtažena od života - situace konkrétního osobního života
učení opakováním - učení při zkušenosti
naučené se bude aplikovat někdy jindy a někde jinde
Použitá literatura:
Chlup, O. a kol.: |
Pedagogická encyklopedie. |
Praha, |
Novina, |
1939 |
(str. 467 - 8) |
Kasíková, H.: |
Kooperativní učení, kooperativní škola. |
Praha, |
Portál, |
2001 |
(str. 49) |
Petty, G.: |
Moderní vyučování. |
Praha, |
Portál, |
1996 |
(str. 213) |
Průcha, J.a kol.: |
Pedagogický slovník. |
Praha, |
Portál, |
2001 |
(str. 184) |
Sigule, F.: |
Americká pragmatická pedagogika. |
Praha, |
SPN, |
1990 |
(str. 182) |
Valenta, J. a kol.: |
Pohledy. Projektová metoda ve škole a za školou. |
Praha, |
Artama-STD, |
1993 |
|
Projekty lze dělit z řady hledisek. Uvádím několik typů:
podle času
krátkodobé (několik minut až dnů), střednědobé (týdny, měsíce), dlouhodobé (roční)
podle předmětů
v rámci jednoho předmětu, mezipředmětové (příbuzných předmětů - FAST či celková
integrace)
podle realizace - školní, domácí , kombinované
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
FAST (Foundational Approaches in Science Teaching - Základní principy ve vyučování přírodovědy) je výsledkem práce Havajské univerzity v Honolulu (USA). Je to interdisciplinární ekologicky zaměřený program výuky přírodovědných předmětů /zejména fyziky a chemie / na základě pozorování přírody a laboratorních pokusů . Tento předmět je vyučován i na některých slovenských školách.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Z vlastní výuky a z rozhovorů s kolegy mám zkušenosti s realizací následujících typů projektů:
umožňuje -li to vedení školy a nadšení pedagogického sboru, probíhají projekty celoškolní , které mají jednotné téma a podílejí se na nich učitelé všech výukových předmětů. Například jeden den v měsíci se nekoná běžná výuka a žáci pracují dle svého zájmu ve vybraných projektových skupinách. V závěru bývají celoškolní konference, kde jednotlivé skupiny prezentují svoji práci. (např. "Energie pro každého",
"Praha 2000", "Člověk a nebe")
vzhledem k náročnosti výše uvedeného způsobu a i skutečnosti, že ne každý učitel má chuť projektovou výuku užívat, se častěji objevují projekty v rámci 2-3 předmětů, kdy se dohodnou dva učitelé mezi sebou, nebo jeden vyučující propojí svoje aprobační předměty společnou tématikou. /mám zkušenosti s kombinací předmětů - fyzika - technické práce - výtvarná výchova/ (např. "Jednoduché stroje", "Fyzikální přístroje")
podle mého názoru nejčastější forma projektové výuky je užívána v jednom předmětu jako jednorázové projektové práce k probíranému učivu (buď jako domácí práce nebo kombinované, kdy pracují na problému v hodinách a doma zpracovávají získané informace), touto cestou může učitel výuku nejen oživit, ale mnohdy se tak děti dozvědí daleko víc, než by se stihlo při výkladu. Důležitou složkou takovéto výuky je, aby učitel umožnil žákům prezentovat svoji práci před ostatními. (např. " Siloměry", " Hudební nástroje")
za velmi dobrý nápad považuji uskutečňování projektové výuky na školách v přírodě a školních výletech, kdy třídní učitelé dostávají možnost projektem naplnit a propojit všechny vyučovací předměty (dokonce i odpolední program) bez toho, aby byli závislí na ochotě ostatních kolegů.Velkou výhodu tohoto způsobu realizace vidím v tom, že žáci mají dostatek času pro spolupráci, mohou častěji konzultovat svoje nápady a návrhy s učitelem, učitel má současně větší možnost hodnotit aktivitu jednotlivých dětí. Práce je intenzivnější a má rychlou odezvu. (např. "Zajímavosti místa pobytu", "Příroda kolem nás")